Tajemný muž, který na jaře „zachránil Česko“? Exředitel České pojišťovny

V pondělí 12. října bylo už před půlnocí a premiér Babiš čelil na tiskové konferenci nepříjemným otázkám. Jak se Česko dostalo do situace, kdy vláda musí znovu zavírat školy, restaurace a omezuje pohyb lidí? Jak se z premianta boje proti covidu stala nejhorší země ve světových statistikách?

Premiér pronesl větu, která jenom málokomu dávala smysl: „V březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten samý člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ti, kteří měli přijít, nepřišli.“

Na konci týdne, kdy kabinet musel znovu zavést plošná opatření, aby se pokusil snížit exponenciální nárůst počtu nově nakažených, přichází odpověď na jednu z největších záhad dosavadního průběhu koronavirové krize v Česku – kdo je tajemný muž, který vládě radil na jaře, jehož modely pomohly úřady rozhýbat natolik, že republika prošla třemi měsíci jarní vlny s menším počtem nakažených, než teď odhalí testy v jediném dnu.

Sedm měsíců o něm vrcholní představitelé země mluví, ministr Hamáček ho označuje za muže, který „zachránil Česko“. Po celou dobu zůstal v anonymitě. Přál si to a všichni jeho přání respektovali. Nakonec ale Pavel Řehák, ředitel pojišťovny Direct, přece jenom svůj příběh odvyprávěl.

Promluvil pro knihu Pandemie od novinářů Michala Kubala (Česká televize) a Vojtěcha Gibiše (Televize Seznam). V ní podrobně popsal, co se dělo v průběhu jara, jak se muž, který nikdy nechtěl mít s politikou nic společného, ocitl v nejbližším týmu vrcholných představitelů státu. Následující líčení dosud neodhalených událostí vychází právě z této knihy, která vychází 19. října.

Pětačtyřicetiletý Pavel Řehák nikdy neměl se zdravotnictvím nic společného. Celý život se pohyboval ve finančním sektoru. Ještě jako třicátník působil v čele největší pojišťovny v zemi – České pojišťovny. Pak odešel a zkusil vlastní byznys – oživil skomírající značku pojišťovny Direct.

Bylo to v sobotu 7. března, když usedl ve své pracovně k počítači. Minulý víkend úřady oznámily první tři případy koronaviru v Česku. Teď Itálie oznamuje karanténu pro sever země – šestnáct milionů lidí. Zavřené celé regiony, zastavený život, přerušené podnikání.

Pavel Řehák chtěl vědět, kdy by teoreticky mohla stejná situace nastat i v Česku. Chtěl se připravit, vědět, co čeká jeho firmu. Od začátku krize si vytvářel počítačový model, jednoduchý excelový soubor, který předpovídal vývoj nákazy na základě situace v jiných zemích. Poprvé si projekce protáhl až do konce měsíce.

To, co uviděl na obrazovce počítače, ho vyděsilo. „To znamená, že nejpozději na konci března bude republika určitě zavřená,“ vzpomínal v knize Pandemie. „Jestli Itálie přijímá taková opatření při pěti šesti tisících případů, budeme na tom hodně špatně. A to hodně rychle.“ Stejný počet případů, který přiměl Itálii omezit život, mu jeho model ukazoval během pár týdnů. I ten nejmírnější scénář naznačoval, že v Česku bude stejný počet případů maximálně do měsíce.

Věděl, že to není předpověď reality ani predikce vývoje, je to čistý matematický model – co by se stalo, kdyby nikdo nic neudělal. I tak – ta čísla předpovídala vývoj, kterému dění v republice vůbec neodpovídá. Neviděl žádná větší opatření, nevěděl nic o přípravách na možnou karanténu: „To není možný. To prostě není možný. Buď je něco blbě ve veřejným prostoru, nebo je něco blbě v mým Excelu.“

Druhý den své modely poslal svému známému, exnáměstkovi ministra zdravotnictví Pavlu Hroboňovi. Chtěl, aby zkontroloval, kde ve svých výpočtech udělal chybu. Chtěl, aby jeho projekci zkontroloval někdo, kdo se vyzná ve zdravotnictví. Odpověď mu radost neudělala: „V tom modelu chyba není, všechno sedí.“

Situaci považoval za příliš vážnou, aby si to nechal pro sebe. Zkontaktoval i dva členy vlády – ministra vnitra Jana Hamáčka a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Chtěl splnit to, co považuje za správné. Pořád ale nemohl uvěřit, že by tohle nevymyslel i někdo jiný.

„Jakmile to dám na stůl, tak přijde někdo z Ministerstva zdravotnictví a řekne – s tímhle běžte do háje, to je mateřská školka, my máme mnohem sofistikovanější model, kterej nám ukazuje úplně jinej průběh, a vy jste úplně mimo,“ uklidňoval se.

V sobotu se Pavlu Řehákovi poprvé ukázaly varovné projekce v počítači, v pondělí 9. března ráno už seděl v zasedačce ministra vnitra, s ním i Jan Hamáček a šéfové hasičského sboru a policie. Když Pavel Řehák skončil svou prezentaci, v místnosti se rozhostilo ticho. Dlouhé ticho, které přerušilo jediné slovo: „Průser.“

Jan Hamáček přiznal, že to byly první modely možného vývoje epidemie, které jako vicepremiér a ministr vnitra viděl. „Oproti někomu, kdo je v roli pozorovatele, mám ‚výhodu‘. Můžu něco udělat. Na tom místě jsem si řekl, že udělám všechno pro to, aby to tak nedopadlo,“ okomentoval schůzku pro knihu Pandemie.

Ještě ten den večer prezentoval Pavel Řehák svá čísla i na Ministerstvu zdravotnictví. Tady pochopil, že žádné jiné modely stát nemá. Že jeho na koleně dělaný excelový soubor byl v tu chvíli jediným odhadem možného vývoje krize.

„Ono to tak někdy bývá, že neziskový sektor, nebo lidé zvenku prostě přijdou za tím státem a ukážou mu něco, co ten stát sám není schopen vidět,“ přiznal Adam Vojtěch. Na začátku se mu údajům nechtělo věřit. Ten den ale dostal informaci o prvním komunitním přenosu v zemi – případu pražského taxikáře, u kterého nebyli hygienici schopní dohledat zdroj nákazy.

Kombinace tohoto případu a projekcí, které mu ukázali ve velké zasedačce jeho ministerstva, ho přesvědčily o vážnosti situace. Díval se na riziko desítek tisíc případů – v případě mírnějšího průběhu šíření. Zvedl telefon a zavolal premiéru Babišovi, že by měli sáhnout k zásadnějším opatřením.

Premiér viděl model Pavla Řeháka další den, v úterý 10. března ráno, před zasedáním Bezpečnostní rady státu. „Přišel nějaký člověk s nějakým modelem a byly tam úplně šílená čísla,“ ohlédl se Andrej Babiš za prvním setkáním s člověkem, kterého v létě bude označovat za jednoho z nejbližších spolupracovníků při řešení krize. To ráno ale ještě jeho závěry odmítal. „Toto není možný,“ prohlásil, „Tomu jako já nevěřím.“

Ten den se odehrály dva zásadní předěly v českém přístupu k epidemii.

První: Kvůli případu pražského taxikáře a prudkému růst počtu nakažených oznámila vláda uzavření škol a konec kulturních a sportovních akcí.

A ten druhý: Premiér Babiš si nechal vytisknout printscreen z modelů Pavla Řeháka.

V následujících dnech každé ráno porovnával čísla v modelu a údaje o pozitivních testech. „Na třetí den se to zlomilo, ve chvíli, kdy to kopírovalo ten model,“ popsal premiér.

I ostatní členové vlády v knize přiznali, že právě matematický model Pavla Řeháka pomohl přesvědčit Andreje Babiše o vážnosti krize. „On je člověk, který je zvyklý na čísla a na grafy. Ve chvíli, kdy jsem mu řekl: ‚Tohle je graf, tady je model a takhle to bude,‘ tak on říkal, že to není možné,“ vzpomínal Jan Hamáček.

„Pak se ale najednou ukázalo, že je. A podle mě, když začal věřit tomu začátku – když se potvrdily predikce modelu, tak začal věřit i tomu, co bylo na konci. A dělal všechno pro to – my všichni jsme dělali vše, abychom tomu zabránili.“

Tehdejší náměstek, nynější ministr zdravotnictví Roman Prymula věděl, stejně jako Pavel Řehák, že matematický model není přesnou předpovědí vývoje epidemie. I on ale přiznal, že znamenal zlom. Premiér Andrej Babiš uvěřil, že krize může zemi ochromit. To otevřelo cestu k tomu, aby vláda začala rychle jednat.

„Že se ta opatření budou realizovat takhle masivně a takhle rychle, to by nenapadlo vůbec nikoho, ani mě,“ prohlásil Roman Prymula v knize Pandemie, „Ta prvotní reakce se odvíjela od tohoto prvního modelu.“

Jednoduchá excelová tabulka člověka mimo státní aparát, muže, který nikdy neměl nic společného se zdravotnictvím. Klíč k razantní reakci, ke které vláda na jaře sáhla.

To byl začátek dlouhých měsíců, během kterých Pavel Řehák pomáhal formovat českou cestu epidemií. Byl to právě on a jeho tým, který pomáhal rozjet s armádou projekt Chytré karantény. Jeho model přispěl k tomu, že země prošla jarní vlnou z hlediska zdravotních dopadů úspěšně. Tak úspěšně, že zapomněla, že nebezpečí stále trvá. „Myslím, že nás k tomu vrátí příští měsíce samy,“ prohlásil Pavel Řehák na konci června. To už ale jeho varování poslouchal málokdo.

Celý příběh Pavla Řeháka a další podrobnosti o začátku koronavirové krize v Česku i ve světě najdete v knize Pandemie.